Vůz vezoucí mladý pár, opilý...

Vůz vezoucí mladý pár, opilý láskou a štěstím, že bude následující den oddán, se srazí s náklaďákem a snoubenci tragicky zahynou. Hned při vstupu na nebesa uplatňují svoji hořkou stížnost na osud a hledají možnost být oddáni alespoň na nebesích.
Neslýcháno, ozývá se odevšad. Avšak Nejvyšší je slitovný a zalitoval onoho unáhleného nápadu s náklaďákem. Slíbil tedy nápravu. Věděl, že to nebude snadné, a tak stanovil páru zkušební dobu pěti let, a budou-li chtít být pak stále ještě oddáni, ať za ním přijdou. Tak se také stalo. Nicméně Nejvyšší zcela nečekaně a bez vysvětlování prodloužil lhůtu o dalších pět let. Když však poté přišli, že chtějí být oddáni, byla vystrojena velká veselice a jejich přání bylo splněno.
Jenže - věčnost je věčnost. Začalo to mezi nimi skřípat a nebeskému sňatku to vůbec nedělalo dobrou pověst. Tak nebylo divu, že jednoho dne předstoupili před Nejvyššího s žádostí o rozvod. Ten se však zachmuřil. Zamračil se tak, že to začalo vypadat zase na potopu.
Hlas hromu jim pak vyjevil hnutí mysli Nejvyššího: „Rozvod! Šílenství! Když jste chtěli být oddáni, čekal jsem deset let, než se tu objeví nějaký duchovní! Máte vůbec představu, jak dlouho budeme čekat na právníka?”